Prostředí mBlock je výukový nástroj založený na tzv. blokovém programování. I když svým primárním zaměřením je toto prostředí spíše zaměřeno na děti, lze jen velice efektivně využít jako hezký, intuitivní, a hlavně výkonný nástroj pro programování různorodého hardwaru – kupříkladu jako jsou roboti Makeblock (pro ty je mBlock primárně určen), modul Arduino a řada dalších jako třeba oblíbený Micro:bit.
My se samozřejmě zaměříme na to, jak prostředí mBlock využít společně s modulem Arduino UNO a jak jej využít pro tvorbu programů pro interakci modul Arduino z různými senzory a perifériemi nejen výukové sady „Arduino MAXI Starter kit“.
Na úplný začátek si ukážeme, jak připojit modul Arduino k počítači, nainstalovat prostředí mBlock a nahrát první projekt. Zatím si nebudeme moc vysvětlovat, jak daný program pracuje, ale jen jeho pomocí zkusíme, zda vše funguje, jak má. Na vlastnosti modulu Arduino a hlavně princip jednotlivých programů se podrobněji podíváme v dalších kapitolách. Zkrátka, nyní musíme především nainstalovat a nastavit prostředí mBlock, ve kterém budeme nadále programovat.
V tomto tutoriálu předpokládáme, že budeme používat Arduino Uno. Dále budeme potřebovat standardní USB kabel (A plug to B plug). Jak modul Arduino, tak i USB kabel je součástí výukového setu Arduino MAXI Starter kit.
Stáhneme si poslední verzi prostředí mBlock ze stránek vývojářů: https://
Další možnosti:
Jakmile se stahování instalačního programu dokončí, stažený soubor spustíme. Dále pokračujeme dle pokynů instalačního programu.
Posledním krokem je instalace potřebných ovladačů. Na otevřeném novém okně klikneme na tlačítko INSTALL (viz následující obrázek). Pak okno zavřeme a můžeme spustit prostředí mBlock.
Pokud vše proběhlo bez problémů, můžeme říci: „Vítejte v prostředí mBlock!“
ALE: Ještě než se pustíme do práce s modulem Arduino je třeba nastavit prostředí mBlock pro použití s modulem Arduino. Ale nebojte se, na to nám budou stačit následující tři kroky.
Zařízení.přidat
.
Po stránce softwarové máme hotovo! Možná ještě budeme časem potřebovat vědět, jak připojit do prostředí mBlock některá rozšíření pro některé použité moduly. Ale na to je zatím času dost.
Moduly Arduino mohou být napájeny z USB nebo z externího zdroje. Pro naše prvotní zapojení stačí napájení z USB portu. Připojíme tedy modul Arduino ke svému počítači použitím USB kabelu. LED na desce modulu Arduino (označená PWR) by se měla rozsvítit.
Pokud jsme při instalaci prostředí mBlock potvrdil i instalaci ovladačů, máme hotovo! Jakmile zapojíme své Arduino k počítače, měl by se začít používat již instalovaný ovladač. O tom, zda byly ovladače správně nainstalovány, se můžeme ujistit v operačním systému Windows otevřením „Správce zařízení“. V sekci „Porty COM a LPT“ by měla být položka USB–SERIAL CH340(COMxx) (nebo podobný). To je deska Arduino.
Propojení prostředí mBlock s modulem Arduino zařídíme v prostředí mBlock kliknutím na tlačítko
a zvolením použitého USB portu. Z předchozího obrázku vidíme, že jde o port COM3, jeho nastavení v prostředí mBlock vidíme na následujícím obrázku. Pokud se při propojování prostředí mBlock s modulem Arduino v daném poli neobjeví číslo USB portu modulu Arduino, zaškrtneme volbu: „☑ Zobrazit všechna připojitelná zařízení“. Připojení dokončíme volnou USB portu a tlačítkem
.
Dobře se na hlavní obrazovce prostředí mBlock podívejme na pruh svislého panelu se skupinami příkazů – Pin, Sériový port, Data, Senzor… atd. Z těchto skupin budeme vybírat bloky příkazů a na pracovní ploše (vpravo) budeme sestavovat bloky do podoby programu. Klidně si zkusme nějaké bloky metodou Drag&Drop „natahat“ na pracovní plochu. Vyzkoušejme si, jak se některé bloky dají spojovat nebo vkládat do sebe.
Zkusme bloky příkazů i odstranit přetažením zpět nad příkazovou nabídku. Ovládání prostředí mBlock je opravdu intuitivní!
Program vždy začínáme blokem
, který najdeme v sekci
. Nekonečnou smyčku
nalezneme v příkazové skupině
. Z této skupiny si můžeme na pracovní plochu hned vytáhnout i příkazový blok
. Modrý příkaz
najdeme ve skupině
. Hodnoty čísla pinu a doby čekání se zadají kliknutím na patřičné pole a zadáním čísla z klávesnice. Pro výběr výstupní úrovně digitálního pinu slouží rozbalovací nabídka.
Postupně k sobě naskládáme všechny potřebné bloky, až získáme následující náš první program.
Je-li program hotový, stačí v prostředí programu mBlock jednoduše kliknout na tlačítko
. Musíme počkat několik sekund – měli bychom na modulu Arduino vidět blikat LED označené RX a TX.
Pokud je nahrávání úspěšné, zobrazí se o tom hláška. Tím je nahrávání definitivně dokončeno! Několik sekund poté bychom měli pozorovat, jak vestavěná LED (pin 13) na desce Arduino začala blikat.
Pokud LED bliká, gratulujeme! Modul Arduino s prostředím mBlock funguje správně!
V předchozí části textu jsme vytvořili náš první program pro modul Arduino a dokázali jsme jej do modulu také nahrát. Možná jsme si přitom všimli, že na panelu prostředí mBlock
se vedle tlačítka Nahrát nachází ještě tlačítko Živě . Po jeho stisknutí se aktivuje tzv. Živý režim (režim „Živě“).
Dobře, ale co to vlastně znamená?
Oficiální nápověda prostředí mBlock uvádí:
Je to zcela jasné? Pravděpodobně ne. Zejména ta poslední věta se nějak nepovedla. Zkrátka, překlad není úplně povedený a hlavní rozdíl mezi oběma režimy z něj příliš nevyplývá. 😒
Pojďme si proto oba režimy vysvětlit jednodušeji.
Jde o klasický způsob programování mikrokontrolérů. Ve vývojovém prostředí vytvoříme program, ten se přeloží (zkompiluje) a nahraje do paměti modulu, třeba našeho modulu Arduino. Od této chvíle běží program přímo v modulu a ke své činnosti již nepotřebuje počítač ani prostředí mBlock.
Můžeme si to představit například takto. Chceme si z modulu Arduino vytvořit jednoduchou blikačku na jízdní kolo. Napíšeme program, který bliká vestavěnou LED. Nahrajeme jej do modulu, připevníme Arduino na kolo a můžeme vyrazit na výlet. Program bude pracovat úplně stejně bez ohledu na to, zda je Arduino připojeno k počítači. A to je dobře – asi bychom nechtěli na kole jezdit jen tak daleko, kam dosáhne USB kabel spojující Arduino s počítačem.
Teď si pojďme představit, že bychom vytvářeli program – třeba tu blikačku – a ladili bychom rychlost blikání. Kdybychom používali pouze režim Nahrávání, museli bychom program po každé nahrát do modulu Arduino pomocí tlačítka
. Po každé změně programu bychom program museli přeložit, nahrát do modulu a teprve potom bychom mohli sledovat výsledek. Je to nejenže pomalé, neefektivní… Ale především i nešetrné k modulu Arduino, protože jeho paměťové buňky určené pro uložení programového kódu mají z pohledu nahrávání a opětovného mazání je omezenou životnost.
Takže postup vývoje, který představuje i při sebemenší změně programu neustále opakovat:
je z našeho pohledu nesprávný. A to i u jednoduchých programů, kde to trvá jen několik sekund. Právě proto nabízí prostředí mBlock režim Živě, jako druhý způsob práce, zejména používaný při ladění parametrů programu.
Program se nespouští samostatně v modulu Arduino. Hlavní část programu běží stále v prostředí mBlock na počítači. Arduino je s počítačem neustále spojeno pomocí USB kabelu a průběžně vykonává příkazy, které z prostředí mBlock dostává přes sériovou linku. Zároveň pochopitelně odesílá zpět informace ze svých vstupů, například hodnoty tlačítek, snímačů nebo analogových vstupů. Arduino tak trochu funguje jen jako jakýsi terminál. Proto je při práci v režimu Živě nezbytné, aby bylo Arduino stále připojeno k počítači.
Vraťme se k příkladu s blikačkou na jízdní kolo.
Máme vytvořený program, který rozbliká vestavěnou LED. Pokud jej nahrajeme do modulu pomocí tlačítka
, bude LED blikat sama. Arduino můžeme odpojit od počítače, připojit například k baterii a program bude pracovat stejně jako předtím.
Co, když nejsme spokojeni s rychlostí blikání? Možná bliká příliš pomalu. Možná naopak příliš rychle. Možná chceme vyzkoušet několik různých časů prodlev, než se rozhodneme, která varianta je nejlepší.
V režimu Nahrát musíme po každé změně znovu program nahrát do Arduina. Pokud chceme vyzkoušet deset různých hodnot, budeme program desetkrát upravovat a desetkrát nahrávat.
V režimu Živě stačí změnit hodnotu v programu a ihned program znovu spustit. Protože Arduino stále komunikuje s počítačem, projeví se změna prakticky okamžitě. Není nutné pokaždé provádět nové nahrávání programu a tím i „vypalovat“ paměťová místa v modulu. A pozor! Je zde dokonce ještě větší „úlet“, my můžeme měnit hodnotu časování v programu přímo za jeho běhu! A modul Arduino podle toho okamžitě mění své blikání – a to ne po nějaké kompilaci, ale opravdu hned! Právě proto je režim Živě velmi vhodný při vytváření programu a při hledání chyb.
Jen málokdo napíše správný program napoprvé. Často potřebujeme měnit hodnoty proměnných, upravovat časové prodlevy nebo zkoušet různé způsoby řešení. Někdy se také stane, že program nepracuje tak, jak jsme očekávali, a musíme zjistit proč. Tento postup nazýváme ladění programu.
Režim Živě nám při ladění výrazně pomáhá. Změny můžeme zkoušet téměř okamžitě. Další výhodou je, že prostředí mBlock může během běhu programu zobrazovat hodnoty proměnných nebo umožňuje spolupráci programu s objekty na scéně. To bychom při běžném nahrání programu do Arduina k dispozici běžně neměli.
Aby mohl režim Živě fungovat, nestačí pouze kliknout na stejnojmenné tlačítko v prostředí mBlock. Je potřeba připravit také samotný modul Arduino.
Po přepnutí do režimu Živě se na panelu zařízení objeví žluté tlačítko
. Po jeho stisknutí najdeme položku
.
V případě modulu Arduino se po zvolení položky Aktualizovat firmware pouze nahraje speciální program, který umožní komunikaci mezi modulem Arduino a prostředím mBlock. Tento program čeká na příkazy přicházející z počítače, vykonává je a současně odesílá zpět informace o stavech vstupů a výstupů. Sám o sobě neřeší žádnou uživatelskou úlohu – jeho jediným úkolem je jen zprostředkovat vzájemnou komunikaci.
Důležité je, že program pro běh živého režimu není trvalou součástí modulu Arduino. Jakmile později použijeme tlačítko
a přeneseme do modulu hotový vlastní program, bude tento komunikační program automaticky přepsán. Arduino se tak vrátí ke svému běžnému způsobu práce. Použití volby
je tedy zcela bezpečné. Nemění bootloader ani žádnou jinou systémovou část modulu.
Postup práce v režimu Živě je tedy jednoduchý:
.
, stejně jako, když jsme modul připojovali po spuštění prostředí mBlock. Tím je opět modul připraven ke komunikaci s prostředím mBlock v režimu Živě.Máme-li modul Arduino připojený k prostředí mBlock v režimu Živě, můžeme začít ladit náš program. Využijeme k tomu náš úvodní program, který bliká vestavěnou LED.
Na předchozím obrázku vidíme, že blok
nyní zešedl, protože v režimu Živě program neběží samostatně v modulu Arduino. Místo něj je k dispozici blok
, který spouští program přímo v prostředí mBlock.
Druhu možností, jak program spustit v režimu Živě, je klasicky na něj kliknout. Program se tak spustí, což poznáme tak, že se zobrazuje se žlutým orámováním – viz následující obrázek.
To, že program běží, vidíme i na modulu Arduino, kde vestavěná LED bliká. Také můžeme vidět, jak poblikávají stavové LED modulu, které ukazují, že modul Arduino komunikuje po své sériové lince s prostředím mBlock.
Nyní můžeme začít měnit časování stavů rozsvícení a zhasnutí vestavěné LED. Na modulu Arduino tak vidíme, že se po změně rychlost blikání mění přímo v reálném čase. Vítejte v režimu Živě!
Ve chvíli, kdy se nám podaří nastavit to správné časování, jsme s výsledkem spokojeni, můžeme program prohlásit za hotový a lze jej zapsat do modulu Arduino. Přepneme prostředí mBlock tedy do režimu Nahrávání a program do modulu definitivně zapíšeme pomocí tlačítka
.
Tím se smaže v modulu Arduino pomocný program pro komunikaci s prostředím mBlock v režimu Živě. Nyní je v modulu jen náš hotový program.
Tímto způsobem jsme při vývoji svého programu mohli (ale i nemuseli) využít režim Živě.
Pokud jsme opravdu nedočkaví, mohli bychom již nyní začít programovat modul Arduino pomocí prostředí mBlock. Naše možnosti by však byly poněkud omezené. Určitě je dobré se ještě zaměřit na několik drobností, aby vše bylo kompletní a nemuseli jsme se k nim pak vracet později. Jednou z nich je sériový monitor.
Sériový monitor (Serial Monitor) je program, který budeme pro některé z dalších úkolů potřebovat a který sleduje sériový port počítače (v případě připojeného modulu Arduino USB port). Modul Arduino na tento port může vypisovat různé zprávy nebo naměřené hodnoty nebo z něj načítat hodnoty, které lze pomocí Serial Monitoru zadávat.
Dlouhou dobu byla absence sériového monitoru v prostředí mBlock určitým handicapem. Od verze 5.4.3 vývojáři prostředí mBlock sice zareagovali na hlasy volající po zavedení sériového monitoru do prostředí, ale je třeba říci, že (zatím) se tato snaha příliš nepovedla. Na sériový monitor můžeme přejít pomocí záložky Arduinoc, která se od zmíněné verze objevila v pravém horním rohu pracovní plochy. V dolní části této karty je i okno pro sériovou komunikaci. Větší okno zobrazuje zprávy, které jsou zasílané z/do modulu Arduino. Pod tímto oknem je řádek, na který lze psát zprávy pro odeslání do modulu pomocí tlačítka
.
A proč lze tedy současné pojetí integrovaného sériového monitoru považovat za nepovedené? Sériový monitor prostředí mBlock umožňuje zobrazovat vzájemnou komunikaci v hexadecimální podobě. To by mohlo být za určitých okolností přidanou hodnotou. Problém ale nastává v okamžiku, kdy tuto funkci vypneme. Místo toho, aby sériový monitor začal komunikovat v textové podobě, jak by se dalo očekávat, pokračuje tvrdošíjně v komunikaci formátu hexadecimálního (HEX). To například vidíme na následujícím obrázku. Přestože formát HEX je vypnut jak pro odesílání, tak i pro příjem, zobrazované zprávy v komunikačním okně jsou stále v hexadecimální podobě.
To je opravdu velká škoda! Snad se časem tato chyba podaří vývojářům opravit a prostředí mBlock bude konečně disponovat použitelným sériovým monitorem. Zatím si budeme muset stále pomoci, stejně jako bylo potřeba před verzí 5.4.3.
Abychom mohli s modulem Arduino komunikovat po sériové lince (číst nebo zadávat zprávy), je stále potřeba Serial Monitor doinstalovat. Například prostředí Arduino IDE použitelný sériový monitor obsahuje, prostředí mBlok (ver. 5.4.3) zatím stále nikoliv. Je to škoda, možná se v další verzi dočkáme, ale, jak bylo dříve zmíněno, zatím si pomůžeme externím programem.
Lekce, ve kterých budeme potřebovat sledovat výstup z modulu Arduino na Serial Monitoru, budou vpravo vedle nadpisu značeny touto ikonou s lupou a USB konektorem. Program v modulu Arduino běží i bez připojeného Serial Monitoru, jen není vidět zvolený textový výstup.
, jinak prostředí mBlock sériový monitor k USB portu modulu Arduino nepustí. K USB portu modulu Arduino může vždy přistupovat jen jedna aplikace.Pokud hledáme nějakou jednoúčelovou aplikaci, například zde sériový monitor, stačí se podívat, zda tento problém již někdo nevyřešil před námi. Zpravidla se v podobných situacích říká: „Je možné využít několik možných aplikací, stačí jen trochu zagooglit“. I když… Pokud v tomto případě hledáme nějakou nejlépe bezplatnou aplikaci, která je navíc jednoduchá, výběr nakonec nebude bůhvíjak široký. Abychom si ale ušetřili čas při hledání, podíváme se na některé, které jsou zdarma ke stažení a které dostatečně splní naše požadavky.
Open Serial Port Monitor od vývojáře G. T. Hvidstena je pro milovníky „portable“ aplikací, které není třeba nijak instalovat. Stačí jen stáhnout EXE soubor, který se pak rovnou spustí. Výhodou této aplikace je především její jednoduchost. Aplikace zobrazuje výstup jak v podobě textového okna, tak v okně s hexadecimálním zobrazením.
Je třeba jen dodat, že aplikace Open Serial Port Monitor využívá pro svůj běh aplikační rámec Microsoft .NET 4.5. Ten je ale již od Windows 8 běžně předinstalovanou součástí systému, takže by běh aplikace neměl být problém.
Popřípadě je třeba tento aplikační rámec doinstalovat ze stránek společnosti Microsoft.
Odkaz pro stažení:
https://
Serial Lab od vývojáře Ahmeda El-Sayeda je pro milovníky normálních aplikací, u kterých je třeba nejdříve stáhnout instalační soubor, který se pak spustí. I tato aplikace je poměrně jednoduchý jednoúčelový program, který může výborně posloužit pro naše účely. Přidanou hodnotou této konkrétní aplikace oproti předchozí je to, že kromě textového výstupu obsahuje i možnost vynášení hodnot do grafu (tzv. Serial Plotter). Pro dále prezentované lekce to asi není potřeba, ale později při vývoji svých vlastních a složitějších projektů se to může hodit. Serial Lab lze stáhnout z níže uvedeného odkazu na GitHubu.
Odkaz pro stažení:
https://
Serial Debug Assistant od vývojáře Lingguang je dostupná přímo v Microsoft Store, případně si můžete stáhnout instalační EXE soubor pomocí odkazu níže. Velkou výhodou tohoto nástroje je integrovaný sériový ploter, který dokáže přehledně vynášet hodnoty zaslané z modulu Arduino do grafu. Snadno tak můžeme sledovat například časový vývoj teploty nebo tlaku.
Odkaz pro stažení:
https://
Serial Port Monitoring od vývojáře Wille Esteche představuje praktický nástroj pro sledování sériové komunikace. Získat ji můžete pohodlně přes Microsoft Store, případně si stáhnout instalační EXE soubor pomocí odkazu níže. Velkou předností tohoto programu je jeho jednoduchost, díky které si jej oblíbili zejména vývojáři při programování pro Arduino a obdobné platformy.
Odkaz pro stažení:
https://
Volba pro uživatele počítačů s operačním systémem Mac OS X, kteří mohou také využívat programovacího prostředí mBlock, je jednou z možných bezplatných aplikací kupříkladu aplikace Serial Monitor od vývojáře Charles Zamora. Jeho aplikaci společně s návodem, jak ji nainstalovat, lze najít taktéž na GitHubu.
Odkaz pro stažení:
https://